Vltava

Skvělý vypravěč a mistr české psychologické prózy zachytil v roce 1938 svým originálním úsporným stylem ponor do psychiky diktátora a jeho zmanipulované oběti.

Saša Michailidis se ptá hostů na spolupráci umělé inteligence se stand-up komiky. Performeři si prozatím z AI utahují. Jak vypadají vtipy, které generuje robot? Tuzemští ochotníci jsou v UNESCO, jak vypadá současná amatérská divadelní scéna u nás? Udržitelnost v podání českého knižního trhu. A knihovníci hlásí rekordní zájem o digitální služby, proč se ale část malých knihoven do online světa ostýchá vstoupit?

Na debutovém albu Vyznání zpívá texty matky Lenky Procházkové z normalizačních sedmdesátých let. Jde o experiment vzniklý ve spolupráci se slovy psanými na psacím stroji a umělou inteligencí. Autobiografickým románem Otec Bůh a matka láska zpracovává své trauma z paralelní rodiny Ludvíka Vaculíka a divokých devadesátek. „Největší přínos hudby je v živém hraní, tam dostávám největší dávku štěstí. Psaní je zas jiný druh tvorby,“ vysvětluje. Repríza z 15. prosince 2025.

Minulý rok skončil a všichni všude bilancují. Dávají si předsevzetí. Zakončují a ukončují. Svazují ten rok do uzlíčku plného uzavřených věcí. Je to dojemně obdivuhodné, určitě očistné a na nic takového zrovna nemám sílu.

Saša Michailidis se ptá předsedy Amatérské divadelní asociace, vedoucího ochotnického spolku Žumpa Jakuba Pilaře a koordinátora projektu Amatéři sobě, programového ředitele Jiráskova Hronova Jana Julínka z Národního institutu pro kulturu. Hraní amatérského divadla v Česku se ocitlo na Reprezentativním seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO, 16. ledna to ochotníci oslaví v pražské Kulturní stanici Galaxie. Co to pro divadelníky znamená?

Za dlouholeté vedení spolku Kašpar získal speciální Cenu Thálie. Ve Vizitce mluví o scéně v Celetné ulici v Praze, která je mimořádná svým prostorem a pro Kašpar zásadní. „Moje práce je přemýšlet a mít dobré nápady. Musím se soustředit, takže potřebuju vypnout telefon. Je to ochrana mé hlavy, aby se mohla soustředit a měla nápady, proto nechci mít internet v kapse,“ vysvětluje ve Vizitce ke své oranžové tlačítkové Nokii.

Nemám začátek roku v lásce. Rok je ještě holý, neopeřený, bezbranné nedochůdče – a zrovna tak si v prvních dnech nového roku připadám i já. Svět mi připadá ještě ponuřejší než jindy, a víme, že v našich časech bývá soumračný často. Mé potemnělé pobývání ve světě vezdejším však prořízlo krátké video, které mi poslal blízký přítel.

Saša Michailidis se ptá Radky Hájkové z ekologického nakladatelství Walden Press a Lukáše Tykala z nakladatelství Fraus Klett, které se specializuje na vydávání učebnic. Při pohledu na plné a neustále obměňované regály v knihkupectvích i laika napadne, jestli knih není moc. I podle expertů se vydává více titulů, než je domácí trh schopen pojmout. Kde končí knihy, o které už není zájem? Jak se přistupuje k jejich recyklaci? Dokážou se aktéři na knižním trhu chovat udržitelně?

První ucelenou přehlídkou její tvorby v Česku je výstava v Galerii Villa Pellé s názvem PRODIGY. Ten odkazuje k divu nebo zázraku, který se propojuje s každodenností. Její tvorba má blízko k magickému realismu a zásadním motivem je pro ni voda v různých skupenstvích. „Hladina je zrcadlo, které odráží realitu a zároveň odděluje dva světy,“ popisuje ve Vizitce.

Vesnice Saint Pierre de Chartreuse se nachází v mělkém dolíku mezi horami Grand Som a La Scia, v srdci horského masivu Chartreuse, který je předhůřím Alp. Už jsem o tomto místě, spojeném především s mateřským klášterem řádu kartuziánů, takzvanou Velkou kartouzou, založenou v 11. století, kdysi psala. Jezdili jsme sem posledních třináct let docela pravidelně.

Saša Michailidis se ptá Bohuslava Vondrušky z Národního institutu pro kulturu a Víta Richtera z Knihovnického institutu Národní knihovny ČR. Diváci se vrací ve velkém do divadel. Památky a festivaly si pochvalují vysokou návštěvnost. A výrazně posílil zájem o digitální služby knihoven. Alespoň to vyplývá z dat Národního institutu pro kulturu. Nejnovější dostupná čísla, která jsou za rok 2024, se jeví optimisticky.

Studoval sice hru na housle, ale odjakživa ho fascinovala viola. Nakonec jeho první angažmá v Japonsku vedlo k tomu, že housle odložil nadobro. Vyučuje na dvou zahraničních školách – v Bruselu a Drážďanech. Má rád cimbálovku a je vášnivým motorkářem. „Jakýkoliv pozitivní vjem člověka ovlivní. Studentům říkám, ať si představí, že jedou na motorce a rozhlíží se kolem sebe,“ říká ve Vizitce. Proč je jeho snem dirigování? A jak vlastně vznikl název violy? Ptá se Ondřej Cihlář.

V dnešní době čím dál víc lidí nedá ani ránu bez AI, umělé inteligence. Už se toho od nás stihla naučit tolik, že teď považujeme za naprostou samozřejmost, že učí ona nás. A přitom poněkud zapomínáme, že lecčíms užitečným a zajímavým nás může inspirovat i jiný, osvědčený pramen: příroda.

Saša Michailidis se ptá stand-up komičky Adély Elbel a stand-up komika Nikoly Džokiče. Umělá inteligence si troufá i na stand-up. Někteří komici zkouší s AI kreativně pracovat, jiní takovou pomoc zásadně odmítají. Jak vypadají vtipy, které generuje umělá inteligence? Co jim ještě chybí? A jak na snahy využít AI ve stand-up comedy reaguje publikum? Mají se performeři bát o práci?

Hudebník, muzikolog a entomolog vypráví o své lásce k motýlům, o tom, co ho ovlivnilo a utvářelo, jak hodnotí působení Spirituál Kvintetu i o tom, s čím se těžko smiřuje. Repríza ze 4. ledna 2022.

Téma pomsty a hněvu zpracovává ve své třetí knize Co já? Co ty? Román o tom, co se dá a co už nejde odpustit, má i rozhlasovou podobu. „Nořím se do vnitřních dialogických proudů a hrabalovské flow pak pouštím do počítače,“ vysvětluje ve Vizitce. Repríza z 19. prosince 2025.

České amatérské divadlo bylo v prosinci 2025 zapsáno na Reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Jedná se o nejrozsáhlejší český zápis v této kategorii, kam patří i slovácký tanec verbuňk nebo jízda králů a tradiční loutkářství či masopustní pochůzky s maskami.

Slouží farářka Vlasta Šanteková.

Vydáme se po stopách Divokého Boha, takový je totiž název knihy, kterou spolu napsaly spisovatelka Markéta Pilátová a farářka Církve Československé husitské Sandra Silná. Otevřeně mluví o rozvodu, mateřství, smrti, pastorační praxi i každodenních výzvách, před které staví ženu v duchovní službě svět, který víru odmítá nebo nepotřebuje.

Rodina Mendelssohnova: od židovského osvícenství ke křesťanským konverzím. Čím se víc cítil Felix Mendelssohn Bartholdy? A co s tím apoštol Pavel?

S novým rokem v mnoha lidech sílí potřeba užít pro hluboké myšlenky vzletná slůvka. A právě proto je nutné sáhnout do knihovny po Haškovi a trochu se uzemnit.

Saša Michailidis se ptá proděkanky FAMU Karolíny Kyselové a kinaře, občasného filmového kritika Dana Krátkého. Oba zároveň působí v týmu festivalu Filmasia. Snímky jako Oldboy, Parazit nebo K-pop: Lovkyně démonů. Seriály jako Hra na oliheň, kapely jako BTS, hity jako Gangnam Style. Už více než čtvrt století se světem valí korejská kulturní vlna. Proč právě korejské filmy a seriály patří k nejsledovanějším? Co je za fasádou úspěchu korejského popu? Repríza z 1. 12. 2025.

Stojím u okna vysoko nad Mostem. Dívám se na město vyrostlé kvůli těžebním činnostem, jeho struktura je chladně racionální. Jsou tu hlavně řady panelových domů, dálnice a železniční trať, která se naklání k řece. A přece, někde v dálce se v oparu mihotá obraz jezera podobný modré dece a z šera mlhy vystupují homole kopců sopečného původu.

Vedoucí Oddělení rozhlasových přenosů mluví ve speciální silvestrovské Vizitce o práci přenosáka, o zážitcích z olympiád, o technickém vývoji, i o už nepoužívaných vysílačích v Liblicích, nejvyšších stavbách v Česku. Čím byly výjimečné? A jak se ve vysílání změnilo spojení s reportérem? Ptá se Ondřej Cihlář.

Jdu do lázní. Všechny skříňky jsou plné, a tak mířím k číslu 66. Jsem v katolické zemi a šedesátšestky jsou volné ještě spolehlivěji než třináctky. Pohodlně zamykám své věci do prázdné skříňky.

Saša Michailidis se ptá generálního ředitele ČF Davida Marečka a výkonného ředitele KVIFF Kryštofa Muchy. Spot České filharmonie s názvem Naši Japonci nám rozumějí, který doprovázel poslední asijské turné národního symfonického orchestru, zaujal nejen doma, ale i v Japonsku. Karlovarský filmový festival zase boduje svými originálními hranými znělkami. Jak se dělá marketing kultury Made in Czechia?

V roce 2018 napsal německý dramatik, Roland Schimmelpfennig divadelní hru, Prasklý svět. V minimalistické vile plné originálů světových umělců se schází manželský pár majitelů s dvojicí mladých lidí, kteří hledají finanční podporu pro svůj umělecký projekt.

Saša Michailidis se ptá dvou obecních kronikářů, Tomáše Hromádky za Prahu Malou a Velkou Chuchli, a Jiřího Cukra za městys Ledenice na Českobudějovicku. Letos je tomu 900 let od smrti kronikáře Kosmy, autora Kroniky Čechů, prvního známého historického díla zachycujícího české dějiny. Jaká je ale současná role kronikářů? Co předpokládá vést takovou obecní kroniku? Repríza ze 14. 10. 2025.

Zpěvačka Hana Ulrychová se v Momentech zpovídá ze své lásky k opeře ale hovoří i o tom, že jako své nejlepší učitelky zpěvu vidí desky třeba Arethy Franklin nebo Elly Fitzgerald. A také proč v současnosti koncertuje méně, než by chtěla a jak nahlíží na průtahy okolo výstavby nového koncertního sálu v Brně.

Osaka podruhé a Japonsko jako takové potřetí hostí světové Expo. Mezinárodní výstavu průmyslu a kultury vnímají Japonci spíše skepticky. „V současnosti mají hluboko do kapsy a negativa podle nich převažují nad pozitivy,“ říká ve Vizitce. „V Japonsku je neuctivé odcházet z práce dřív než kolegové.“ Proč jsou pro zemi zásadní devadesátá léta? A jak naznačují věty v japonštině? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 31. března 2025.

Jmenoval se Štěpán a byly Vánoce. Ještě před pár dny panoval všude shon, teď se nálada zklidnila. Zůstalo jen pár lidí. Žádný hluk, žádný křik. V internátní škole pro sluchově postižené připomínala svátky skromná výzdoba a dětské kresby na nástěnce.

Jaké knihy z tuzemské knižní produkce zaujaly publicisty a kritiky Evu Klíčovou z Alarmu, Jana Nejedlého a Kryštofa Špidlu? Ptá se Saša Michailidis.

Slouží P. Řehoř Jiří Žáček.

Chodili po této zemi dávno před námi. Chovali úctu ke stromům, hájům, řekám i potokům. Uctívali Peruna, Černoboha nebo Svantovita. Dnes po nich zůstalo jen pramálo památek, ale o to více mýtů a legend. Kdo byli staří Slované? V co věřili? Jak jejich božstva a posvátná místa ovlivnila podobu křesťanství v Evropě? A do jaké míry na jejich odkaz navazují novopohané? Matěj Senft pozval k debatě religionistu Jiřího Dyndu.

Hans Christian Andersen luteránský, po spasení toužící. Co je konfirmace, a proč jsou mořské panny v dánských kostelích.

„Povídka je jako rychlý polibek ve tmě od cizince,“ říká spisovatel Stephen King. Každý páteční večer vás zveme k takovému polibku v nové literární řadě Povídky klasiků. Hašek, Poláček, Hynek, Šrámek, Weiner, Kuděj, Olbracht a mnozí další. U povídek víc než jindy platí, že jejich čtenář prožije tisíc životů, než zemře. Člověk, který nečte, prožije jen jeden. Povídky klasiků – každý pátek ve 22 hodin na Vltavě.

Rok pátečních historických povídek na Vltavě vrcholí textem mistra české historické prózy Vladislava Vančury. Vydáme se po stopách pátého českého krále Přemysla Otakara II.

Patří k nejvýraznějším českým pěveckým osobnostem posledních desetiletí. Jde o umělkyni světového formátu, která se s naprostou samozřejmostí pohybuje mezi písní, operou, starou hudbou i tvorbou současných skladatelů. Magdalena Kožená se ve Vizitce vrací k prosincové spolupráci s Českou filharmonií i k tomu, jaké je to stát na pódiu po boku manžela, dirigenta Simona Rattla.

Jako mimořádně nadané dítě studoval exkluzivní hudební školy v Kyjevě a Petrohradu. Na Ukrajině dirigoval orchestry i sbory, sám zpíval, přesto se rozhodl odstěhovat do České republiky, do slovanské země, jak zdůrazňuje. Občanem Česka je už léta a také sbormistrem opery Národního divadla moravskoslezského. Starou hudbu považuje za oblouk k té soudobé, jejíž náročné partitury realizuje na vysoké úrovni se sborem Canticum Ostrava.

Slouží P. Michal Podzimek.

Symbióza mezi hledištěm a jevištěm ho baví a naplňuje. Povinností herce je podle něj se učit. „Jsou hry, které prostupují politickou a společenskou situací, která se velice rychle mění, která může být v očích divadla trestána velkou ironií a které jsem já příznivec, aby člověk na klasickém textu vytvářel svůj názor na situaci,“ popisuje ve Vizitce. Jak si vybavuje své setkávání s mikrofonem? Proč má rád rozhlas? Opravdu se od svých osmnácti let nezměnil? Ptá se Michal Bureš.

Saša Michailidis se ptá hudebního publicisty deníku Právo Jaroslava Špuláka a editora Radia Wave a filmového publicisty Antonína Tesaře. Poslední říjnový den roku 1975. Skupina Queen vydává jako první singl z nové desky skladbu Bohemian Rhapsody. Téměř šestiminutovou píseň bez refrénu, která střídá baladu, operetu a hard rock. Přesto se stala nepravděpodobným hitem, následně globálním fenoménem i symbolem kapely. Jaký význam má tento song v hudbě a popkultuře?

Respektovaný román Krev je jenom voda o patologické atmosféře v jedné rodině se dočkal českého překladu. Jedna z postav má narcistickou, histriónskou a bipolární poruchu a deptá svoje nejbližší. „Postava herečky je vygradovaná do extrému, scenáristika mě vycvičila bez zbytečných omáček táhnout děj dopředu,“ říká ve Vizitce. Co může Čechům přinést četba knihy ve slovenštině? A v čem je kniha Krev je jen voda podle ní očisťující? Ptá se Ondřej Cihlář. Repríza z 2. 10. 2025.

Jakmile vyslovíte slovo „Vánoce“, lidé kolem si často představí světýlka, stůl plný jídla, rozbalování dárků, ale taky shon a melodie koled, které v obchodech slyšíme už od října. Když se nad tou představou na chvíli zastavíme, zjistíme, že je to spíš náš kulturní obraz Vánoc, než samotné Vánoce.

Saša Michailidis se ptá dvou filmových publicistů Veroniky Bednářové a Tomáše Stejskala. Když romantická komedie Láska nebeská oslavila 20 let od své premiéry, byla znovu uvedena v kinech. A my jsme se tehdy zamýšleli nad tím, proč je zrovna tento snímek považován za vánoční film. Jaké snímky v nás probouzejí atmosféru Vánoc? Repríza z 18. 12. 2023.

Klarinetista, saxofonista, hudební skladatel, hudební pedagog, básník a publicista vypravuje nejen o své lásce ke klasické hudbě a jazzu, ale také o svých začátcích a výstupu na vrchol, kterému se říká muzikantský Olymp.

Před obrazy v galeriích se dostáváme do blahodárného přítomného okamžiku. Vnímání umění je opak sledování sociálních sítí. Můžeme recepcí uměleckých děl přeprogramovat naši mysl poznamenanou algoritmy sociálních sítí? Proč je repertoár možností, které jsme schopni myslet, omezený? Jak ho ovlivňuje defaultní nastavení našeho mozku? A proč psychedelika umožňují myslet nemyslitelné? Ptá se Karolína Koubová. Repríza z 26. 5. 2025.

Je jedním z nešťastných paradoxů naší doby, že advent, jehož původní duchovní smysl zve ke ztišení a naslouchání srdci, dnes často připomíná bitevní pole. Na konci roku se na nás valí očekávání, že vše dotáhneme do konce, do toho přibývají vánoční přípravy a společenské povinnosti.

Slouží pastor Albín Vágai.

Jedni v něm viděli básníka s kytarou, krále českého protestsongu a věčného rebela. Jiní v něm spatřovali rysy prokletého básníka, drzého klauna, jasnovidce nebo dokonce proroka. Pavel Hošek ho nazývá andělem s polámanými křídly. Kdo byl Karel Kryl doopravdy? Jaký byl jeho vztah k víře a Bohu? A byla jeho hudební tvorba více buřičská, nebo duchovní? Matěj Senft pozval k rozhovoru religionistu Pavla Hoška, autora knihy Jako anděl s polámanými křídly.